Poslední díl mé MOZAIKY. Dějově je povídka zasazené po Úsměvu před Tváří.
Může mladá zasnoubená dívka toužit po něčem normálním? Po něčem, co má většina lidí? Po nečem tak přízemním a tak obyčejným jako je láska?

Ukázka z Touhy:

"Spolkla jsem veškeré pocity, které se ve mně náhle vyrojily, a dělala jsem jako by nic. Posadila jsem se na své obvyklé místo a nandala si svoji obvyklou snídani.

Salát… Neměla jsem ho ráda. Vlastně jsem si ani nedokázala vzpomenout, kdy jsem jedna něco, co nebylo dietního. Asi nikdy. Má matka na moji postavu vždycky dbala a Daphné říkala, že tlustoprdky si nikdo nikdy nevezme. Daphné byla štíhlá a krásná. Taky skoro nejedla… vlastně jsem si celý svůj jídelníček zařídila podle své sestry. Jí to šlo sestavovat prostě skvěle, takže jsem o tom ani nemusela moc přemýšlet."

Jednorázové povídky, které mě nebo vám chyběli v celé MOZAICE :)

Jednorázová povídka na doplnění MOZAIKY z pohledu Lupina: Srdce z kamene

Jednorázová povídka na doplnění MOZAIKY z pohledu Rona: Rezavé sny

Jednorázová povídka na doplnění MOZAIKY z pohledu Draca: Za zdmi

Jednorázová povídka na doplnění MOZAIKY z pohledu Blaise: Tvé dítě, tvá starost

Jednorázová povídka na doplnění MOZAIKY z pohledu Ginny: Poslední zůstává