Madla je doktorantka. Madla je mladá holka. Madla je speciální. Vždycky taková byla a vždycky taková i podle všeho bude. Ne, že by nechápala lidi. To oni nechápou ji.

Tedy kromě Jakuba. Ten jí rozumí. A Madle z toho běhá mráz po zádech. Protože co by taky měla cítit jiného, když si on přeje aby jinikdy nepotkal? Co by měla říct na to, že se chce obětovat ve jménu lepšího světa, v jehož existenci ani nevěří?

Nic.

Pokud Madle dává něco smysl, pak je to nic neříkat. Neplýtvat slova. Šetřich jejich sílu.

Tohle je povídka, která tak trochu má něco společenoho s Efkou (Pád letce na Východu), ale ne tak úplně :D. Samotnou Efku tam nepotkáte, otázka míromluvků se tam taky neřeší, ale za to potkáte jednu trošku švihlou vědátorkyni, jednoho zamračeného letce a Efčinu dobu.