9)  kaccag (30.09.2011 21:26)

Krásně napsané ... bolest, o které si myslíš, že se jí nic nevyrovná střídající se s nadějí, že to tak není ... a to, co říkala maminka ... kdysi mi to přišlo jako nepochopení a zlehčování od "starého" rodiče, ale dnes ... (ne že by to přestalo úplně bolet) děkuju

8)  Scherry (30.09.2011 21:11)

Nádhera

7)  Evelyn (30.09.2011 21:07)

Ambruš, teď to bude znít jako klišé, ale přesně takhle jsem u svojí kapitoly uvažovala a vpodstatě totožné pokračování si představovala

6)  barča2 (30.09.2011 20:54)

Nevím jestli je to tím, že právě prožívám svou první lásku, ale tahle kapitola mě naprosto dostala... Ty emoce.. naprosto jsem jim rozumněla... Nedávno jsem zažila obdobnou situaci, myslela jsem že je konec... Probrečela jsem pár nocí, ale nakonec vše dobře dopadlo, tak ted doufám, že to tak dopadne i s Danielou a Jakubem... Nemůžu se dočkat další kapitoly

5)  Jula (30.09.2011 20:21)

Ambřičko, sedím tady s balíčkem kapesníků a bulím jak želva. Byla to nádhera, bolest z rozchodu s první láskou, ale na konci naděje, že možná nebude všechno tak špatné

4)  Astrid (30.09.2011 19:37)

Ambra, krásne napísané, je to tam, tvoj podpis je veľmi silný - nemôže byť iný, iba dokonalý, i keď dnes väčšmi smutný

3)  Twilly (30.09.2011 19:33)

Smršti moje milovaná, o ano, tohle oslovení jsem už dáááááááááávno nepoužila. Smetlas mě. Naprosto a neodvolatelně. Umíš zařídit, že čtenář trpí, ale dovedeš zařídit taky aby trpěl tak nějak s nadějí a vší tou láskou kolem sebe, kolem tebe, kolem nás... já vím, že jsem obzvláště dnes prudila, ale já věděla PROČ tak prudím. Protože, jsem prahsprostý AMBROFIL.. kuju, Maruško

PS: pravděpodobně Bye zní skvěle

2)  Tor (30.09.2011 19:26)

Nečetlo se mi to lehko, protože je to tak dobře napsaný.
Některý věci si poneseme nadosmrti, je jedno, kolik nám je, stačí otevřít branku a je to zpátky.
A rozchod s velkou láskou...až mě bolí žaludek.
A o tom je dobrý psaní. O emocích.
Díky Ambro. Jdu si pustit nějakou řvavou písničku, ať to ze sebe dostanu.

1)  Karolka (30.09.2011 19:04)

Ach ty jedna... To byla taková krása. Ať už jsi mluvila skrze Daninu maminku nebo skrze Jakubův deník, obsahovalo to skutečnou esenci toho, co je na první lásce tak úžasné. Sice nám navždycky vezme kus srdce, ale něco z ní v nás navždycky zůstane, takže je to vlastně úplně spravedlivé.
Celou dobu jsem se držela. Ve chvíli, kdy otevřela ten mail jsem ale podlehla. Takže hlásím, že u mě se to bez slz neobešlo. Díky za tu krásu a díky za tu naději. Mám velikou radost, že se Daniela rozhodla ten hněv vyměnit za něco mnohem ryzejšího.