Tohle všechno jsme tu napsaly ![]()


17.09.2011 [21:00], Karolka, ze série První láska, komentováno 25×, zobrazeno 4708×

Dvanáct kapitol, dvanáct autorek a nejméně jedna osudová láska...
Těžknou nám tóny klavíru, těžkne i příběh. Život není pohádka a věci, které se na první pohled zdály dokonalé, mohou mít temné hlubiny...
(Dnes od Astrid)
3) Bosorka (17.09.2011 21:48)
Uf...nějak nám jasná obloha bez mráčků potemněla. Objevily se mraky přímo bouřkové....snad se zase vyčasí!
2) Silvaren (17.09.2011 21:43)
wow wow wow No to jsou zvraty. Mám se bát? Asi to nebyla jen náhoda, co? Jsem strašně zvědavá, co se bude dít.
1) Karolka (17.09.2011 21:05)
Až teď na poslední čtení jsem si ke tvé kapitole pustila Yirumu. Znám ho detailně, slyšela jsem ho snad stokrát, přesto ve spojení s textem získává úplně nový rozměr. Tahle skladba je z celého alba má druhá nejoblíbenější a rozhodně mi připadá ze všech nejtajemnější. Je taková nejednoznačná. Je temná, bolavá, ale zároveň je v ní strašně moc lásky a touhy.
Utrpěla jsem šok, to přiznávám. Danielin příběh byl až dosud jako pohádka. Ty jsi ho ale vrátila do reality a připomněla nám, že tahle holka svůj dar poprvé "prožila", když jí měl zemřít otec.
On ji miluje, že ano? Přes to všechno... navzdory tomu, čím asi je, to co k ní cítí je opravdové. No, Danielo, jsem zvědavá, jak se k tomu postavíš.
Tleskám a zůstávám v hluboké úctě.
5) Carlie (17.09.2011 22:04)
Tak... správně načasováno!
Daniela podlehla své první lásce, té nádherné naivní dokonalosti
a život jí přišel připomenout, že nic není růžové.
Snad brzy ale zjistí, že nic není ani černé ani bílé, snad je tu šance pro ně pro oba obstát se ctí
Protože ať už je s ním cokoliv, to, co prožívá s Danielou, je skutečné, nepředstíral to a teď mu nastane boj 
, celou tu realističnost, cituplnost, bolest i lásku, kterou jsi do toho dala.
Po adekvátním počtu sladkých kapitol tahle závažnější
Je mi teď děsně líto... obou, ale víc asi jeho, Jakuba
Astridko naše, bála jsem se, děsně jsem se bála začít tu kapitolu číst, a pak jsem nevyšla z chvalozpěvu na Tvou adresu! Po roztomilém úvodu, plného nádherného humoru, ta plíživá předtucha, vize, a pak konečná smeč.
A ty poslední dva řádky to zpečetily
Ivanko, smekám, děkuju, protože tohle je taky život... i tohle je první láska... a tohle je velký příběh.
Krásný, brečím, ale to patří k věci