1)  KatkaB (07.05.2012 20:42)

Tak to bylo vážně intenzivní! A moc hezké

To jiskření – když Dirk pohladil Corinne od čela až na špičku nosu – přestavuju si ho správně, když vidím a dokonce i slyším to, co prováděl Francin s Maryškou v Postřižinách?
A ehm, ehm... má Dirk tuhle super úžasnou elektrizující ozdravnou a navýsost příjemnou schopnost pouze na konečcích prstů?

K našemu Dirkovi mi vůbec nesedí, že taky způsoboval škodu tím, že neuměl ovládat svoji energii a sílu, kterou jako arden měl. Vidím ho jako ideál, jako dobráka, ve kterém není nic ze škodiče, nic z pachatele. A přesto to v něm je, v jeho vzpomínkách jsou pocity viny za to, že škodil, že páchal. A je mi ho líto. Teď už to má pod palcem. Sám sebe zná a umí upustit páru.

Můžeš napsat, že se díval na to, jak spí. A nebo „Zůstal jsem tak ještě dlouho, oči otevřené, upřené na polovinu postele, na které ležela ona. Klidně dýchala, ve tváři pokojný výraz dočasné neúčasti v tomto světě.“ Tahle varianta je prostě Dirk je romantik

Děkuju za tuhle kapitolu, Cathlin, vychutnala jsem si ji, zvlášť jsem si vyzobala všechno to hezké. A to napětí, nebezpečí a konec jako bych si v tuto chvíli ani nijak neuvědomila. Však ono to přijde